Jako uchazeč bych v dnešní době motivační dopis rozhodně nepsal, pokud bych k tomu nebyl vyzván. Na co bych se ale v každém případě velmi pozorně zaměřil, by byla moje internetová stopa.

Važme si jich (motivačních dopisů). Za pár let na ně budeme vzpomínat jako na gramofonové desky. Už pomalu nastupují motivační videa.

Jo motivační dopis. To je pro mne takový zajímavý literární útvar. Někdy od srdce, někdy jedna fráze za druhou:)

Mě se nejlépe píšou právě ty, které píši svým známým. Tam dokonale dokáži ignorovat všechna jejich slabá místa a tudíž plnohodnotně a komplexně je vychválím. Pravdou však je, je motivační dopis považuji za zbytečnost.Nejen vzhledem k tomu,že se topotenciálnímu zaměstnavateli nebude chtít číst, ale hlavně taky proto, že mnohé pohovory jsou až fiktivní. Žijeme totiž v době, kdy nerozhoduje vzdělání či zkušenosti, ale spíš rodinkářství... 

To mě ještě nenapadlo, ale je to dobrý nápad 

ano, motivační dopis je v podstatě testem, jak umí dotyčný uchazeč lhát

Kdyby se tam aspon mohlo naspat jake mame mesicni vydaje a ze bychom radi hypoteku a faktury platili pravidelne, ale to personalsite nedoporucuji

Když nad tím tak přemýšlím, měla jsem tu příležitost pár let si vybírat lidi "pod sebe" sama, brala jsem motivační dopisy tak nějak prakticky - podívala se, jestli pisatel umí napsat dopis po formální stránce, jestli tam nejsou samé "chrupki" a jestli na mne není moc afektovaný. Asi nic víc.

x

To mne víc zajímalo, jestli e-mail s životopisem a žádostí nejde na dvacet adres najednou, jestli se uchazeč alespoň trochu obtěžoval pobrat, co vlastně děláme. Stejně je kromě všech těch formálních psaností nakonec nejdůležitější to, jestli člověk do týmu je nebo není schopen zapadnout. No jo...ať žijí motivační dopisy :-). (šlo by to stejně dobře i bez nich).

Někdo šlo ... někde jsou prostě první selekcí :) Když nabírám někoho do kolektivu odborníků a předpokládám, že se jich přihlásí maximálně pět a půl, není důvod chtít dokonce ani motivační dopis a ani životopis...počítám s tím, osobním pohovorem v řádu hodin nakonec rozhodnu :) Když budu vybírat pokladní do marketu, asi taky moc nepochodím s motivačním dopisem :) Ale když budu vybírat třeba bankovního poradce a budu vědět, že na dané podmínky budou reagovat desítky až stovky uchazečů... použiji cokoliv, abych mohl selektovat :)

Když jsem před několika lety v Anglii psal svůj první motivační dopis a vytvářel životopis, tak jsem to celé pojal tak, že mě dotyčný personalista nezná, nikdy neviděl a ze strohých údajů v životopise se o mě taky moc nedoví. Takže v dopise jsem stručně uvedl co jsem zač, co bylo náplní mé práce v minulém zaměstnání, co mě baví, odkaz na reference a bylo to. Nevím jestli bylo vše správně, ale práci jsem našel téměř hned.

Mnoho úkonů vyžaduje mnoho formalit :) Motivační dopis je sice jednou z formalit, ale sám o sobě hodně umí napovědět o pisateli :) Kupodivu opět obsah i forma :)

Zvlast kdyz je psan rucne a grafologove se muzou vyradit

Motivační dopis, který by určitě zaujal: "No, proč chci tu práci? Abych měl love, vole! Na ženský, chlast a nějakej ten koks, no né. Ale kámo, hoď mi to a dohodím ti nějakou děvku se slevou, věř mi."

Těch masochistů je u nás ale spousta... uvedený odkaz mě po prozkoumání dovedl k názoru, že to je tak trochu blbost, protože to, co zde pán komentuje jako nepatřičné, pak všichni nabízejí jako patřičné.. :) zase jen potvrzení o tom, že někdo dělá "práci pro práci"... :) http://prace.rovnou.cz/motivacni-dopis.html      Hezké čtení :)

... protoze desne rada ciham na mysi! To je ono!