mezi hodináři je běžnější ti tikat

ZDRAVÍM nebo DOBREJ je pak největší obludnost a hulvátství, nejistota v hierarchii. Na vedoucích postech pak naprosto zrůdné. Copak už nikdo neumí používat má úcta, rukulíbám nebo servus/služebník?

Haha presne... to se pouziva i kdyz clovek nevi jestli tykat nebo vykat :)))

Líbí se mi, jak je ta úvaha hezky, důmyslně a vtipně napsaná. A na dobré téma.

Kamila Branna

"... Nebudeme si tykat? ..."

Rozhodně ne, na to se málo známe. 

František Berda

"...Já naopak považuji "chtěnou komunikační bariéru" za naprosto legitimní postoj k otázce vykání/tykání. Jasně tím provádím selekci, koho si pustím k tělu..."

Souhlas 

Pracoval jsem ve firmě, kde si mezi sebou tykali všichni. Nebyla to zrovna malá firma, kolem 1500 zaměstnanců. A naprosto mi to vyhovovalo. Nevznikaly tam žádné problémy, že by člověk řešil jestli si s někým tyká nebo vyky, že by si to omylem spletl, ani že se dva zdraví na půl huby, protože nevědí zda si říct ahoj či dobrý den a tak projistotu použije univerzální, ale naprosto hrozný výraz "zdraím" :-).

Já to považuji ze docela rozumné, pracuji už ve 3tí IT firmě, kde je to zavedeno a nevidím v tom žádný problém. A to už jsem chvílku v důchodovém věku. Odstraní to věčnou nejistotu, komu vykat, komu ne, kdy začít, jít se na to nejdřív napít a potykat si - to už je nejblbější řešení. Ale chápu, že trochu jiná atmosféra je v počítačové firmě a jiná v nemocnici, kde asi nebude nová sestřička tykat primáři. Pro zajímavost: v jedné z těch firem nový ředitel odmítl, aby se mu tykalo, napsal mail, že chce být oslovován "vy Pavle". Celkem mi to bylo jedno. Za půl roku byl odejit, když se prý provalilo, že byl agent STB a firma se nemohla tudíž ucházet o citlivé zakázky:-)

Vykání je "důležité", neboť některým lidem dodává pocit sebedůležitosti, pro jiné znamená chtěnou komunikační bariéru a pro jiné (a jedině tam s tim souhlasím) je to výraz úcty.

Já naopak považuji "chtěnou komunikační bariéru" za naprosto legitimní postoj k otázce vykání/tykání. Jasně tím provádím selekci, koho si pustím k tělu. A co se týká formy oslovování mimo komunity (rodina, kolegové, kamarádi), naprosto nechápu, proč by mi měl cizí člověk (taxikář, prodavač, lékař, úředník atd.) tykat. Nebo Vám přijde normální, že by Vás kupř. úředník z městského úřadu oslovil stylem: "Tak pojď, Davide, s tou žádostí, podívám se, jestli to máš správně vyplněné."?

Vykání bych nerušil už proto, že kdejaký hehula se snaží na internetu tykat diskutujícím, aniž jim byl představen, aniž by s nimi popásal svá housata. Ctěme tradice. Nedělejme z křupanství normu.

To, že je něco tradice, ještě neznamená, že to není hloupost. Svět i lidé se vyvíji a lidé dělají hodne křupanských věcí, že tykání se slušnou mluvou je myslím to nejmenší zlo, navíc by lidi mohlo přitáhnout "k sobě" a to by minimálně náš národ potřeboval jako sůl.

Já mám s tím ty/vykáním zajímavou příhodu. Nastoupil jsem do svého prvního zaměstnání a tam jsem spolupracoval s jedním asi o 20 let starším kolegou. Vykali jsme si. A pak na jedné služební cestě sedíme spolu s dalšími kolegy u piva a došli jsme k tomu tykání. A on mi říká: no já nevím proč jsi mi už dávno netykal? A já na to: protože jsi starší a myslel jsem si že tykání by měl navrhnout starší. On vykulí oči a povídá: no já jsem čekal na tebe a když jsi mi furt vykal tak jsem si myslel že jsi nafoukaný inženýr. V ten moment jsem zase kulil oči já. Takhle zvláštní argumentaci ty/vykání jsem do té doby neslyšel, ale je fakt že později jsem se s něčím podobným ještě v dalších zaměstnáních setkal.

Prostě dělníci si potykají razdva, SŠ jak kdy, VŠ už s tím dělají delší proces .

No prostě byli jsme s tím kolegou oba asi z jiné planety ale vycházeli jsme i potom spolu velmi dobře.

No... vykání mezi vrstevníky ve dvaceti - s tím jsem se tedy nesetkal. U mladých lidí mi přijde naprosto normální, že si běžně tykají. Taky ta pravidla moc neřeším, záleží na intuici a na situaci.

pokud se neznaji, tak samozrejme vykani.