Opatrnosti není nikdy dost
Vloni jsem takhle vyrazila poprvé. Měla jsem dovolenou a nikdo neměl čas, chuť nebo peníze někam vycestovat. Tak jsem se jednou po půlnoci sbalila, sedla do auta a vyjela směr Extremadura. Myslela jsem, že se kromě pár procházek po městěch a vesničkách budu strašně nudit, ale kdepak! Užila jsem si to tak moc, že jsem single cestování propadla a za tři týdny vyrážím už počtvrté.
I když člověk maximálně třetí den začne vést vnitřní hlasité monology, pár dnů času na to být sám se sebou občas přijde vhod. Řídit několik hodin s hudbou na plný pecky, zastavit kde a kdy se člověku namane, vylézt někam na kopec, tam si na chvilku sednout a jen tak se dívat kolem.
Před čtrnácti dny jsme šli s kamarádama na pivo a komentovali kdo kam pojede na dovolenou. Jeden z nich následujícího dne vyrážel na vlastní pěst po Itálii. Všichni mu přáli, ať si to moc užije. Za týden jsem neplánovaně vyrazila já, a všichni bez výjimky ať prý na sebe dávám pozor.
S kamarádem, který jel do Itálie, jsme stejně staří a myslím že i stejně rozumní. Proč se o něho v zahraničí nebojí a o mě ve Španělsku jo? Po delším přemýšlení o rovnosti mezi muži a ženami jsem došla k závěru, že jsem prostě upovídanější, hezčí, inteligentnější, a vtipnější než náš kamarád a pro partu bych byla větší ztrátou než on.
Co mě ale zaráží, že doma se o mě nikdo nestrachuje. Auto řídím každý den, bydlím ve čtvrti, které se ne nadarmo říká Bronx a nedávno se kousek od mýho baráku střílelo. A hezkých nápadníků mám stejně doma jako na cestách.
Procházím ulicí městečka Pastrana s foťákem v ruce. Uprostřed stojí tři pánové a jeden z nich na mě zamává:
- Vyfotíš nás?
Dělám, že je nevidím a neslyším.
Za chvilku je potkám na jiném místě a pán na mě zase mává a volá:
- Vyfotíš nás?
- Tak jo, - zapnu foťák a namířím ho na ně. Cvak.
- A pošleš nám ji?
- Jasně že jo!
- Ale jak nám ji chceš poslat?
- Tam do toho baru na konci ulice. Jdete přece do toho baru na konci ulice ...
- Jak to víš?
- Tři tak vyparádění kluci přece nemůžou mít namířeno jinam!!!.
Ať už jedete poznávat nové končiny sami nebo vás někdo doprovází, přeju vám jednoduše šťastnou cestu.
Kamila Branna
Březen, ještě tam budem, lásky čas
Třešně ve Španělsku kvetou v březnu, na horách tam ještě někdy bývá sníh, nikdo se tu pod stromama nelíbá aby ženám ušetřil peníze za omlazovací a zkrášlovací kůry, a na prvního máje je obyčejný Svátek práce.
Kamila Branna
Město, které zachránila sada nádobí
Západošpanělskému městu Cáceres se dnes mohlo jen zdát o tom být na seznamu světového dědictví anebo dokonce dějištěm Her o trůny ... nebýt místního šlechtice a jeho sady luxusního nádobí.
Kamila Branna
Po dešti na skákání přes kaluže není čas
Ve Valencii máme až tři sta slunečných dnů za rok. Proto je tu normální vytáhnout deštník, i když jen slabě poprchá, v autě zapnout mlhovky při viditelnosti na tři sta metrů, i sněhové prázdniny kvůli jednomu centimetru sněhu.
Kamila Branna
Pozdrav a pár ptákovin ze Středozemí
Po více než dvou letech se mi zachtělo napsat blog, a rozhodla jsem se, že nejlepší bude začít nějakou pořádnou ptákovinou.
Kamila Branna
Navzdory covidu: Ve Španělsku se bude demonstrovat za práva žen
8. března se každoročně ulicemi velkých španělských měst přeženou fialové hurikány amazonek bojujících za práva žen. Letošek nebude výjimkou: další důkaz toho, že soudnost není předností hnutí, které má ve svém logu zaťatou pěst.
Kamila Branna
Taky se těšítě, až si budete moct založit účet na té nejlepší sociální síti na světě?
Není zadarmo, když se člověk rozhodne se na ni připojit, musí tam strávit nějaký čas, followeři se většinou budou dát spočítat na prstech jedné ruky a s palci nahoru a srdíčkama nepočítejte vůbec.
Kamila Branna
Trevejo: zakletý hrad u hranic s Portugalskem
Zásoby fotek a vzpomínek z minulého léta pomalu docházejí. Hrad ve vesničce Trevejo je jednou z nich. Je pravděpodobně zakletý. GPSko se vás snaží obalamutit a místní princ se před focením schovává pod růžovým deštníkem.
Kamila Branna
Cáparra: zastavení na Stříbrné stezce
Cestou po západošpanělské dálnici A66, která z velké části kopíruje Střibrnou stezku z doby Římanů, jsem náhodou narazila na Cáparru. Na exitu 455 teď se mnou můžete sjet na úzkou a silnici a do zaniklého města se podívat.
Kamila Branna
Covid pauza
Už půl roku se nemuví o ničem jiným a přijde chvíle, kdy si člověk na (ve Španělsku povinnou) roušku zvykne. Na každodenní předávkování zprávama a šarvátkama mezi covidovýma extremistama a covidovýma ateistama se ale zvyknout nedá
Kamila Branna
Nic
Tady u nás není k vidění vůbec nic. Věž, alej a parčík, jinak nudná novostavba. Když ale člověk dostane chuť fotit a po práci se mu nechce nikam daleko, musí se prostě na to nic podívat jinýma očima.
Kamila Branna
Trujillo: ne všechno, co je zlato, se třpytí
Extremadura je pro hodně Španělů jedna velká neznámá. Říkají o ní, že je tam chudoba, v létě strašný vedro, v zimě zase strašná zima, a že tam není nic moc k vidění. Ale ne všechno, co je zlato, se třpytí.
Kamila Branna
Dvojí prohra Dona Quijota (fotoblog)
Don Quijote neprohrál jen s obry. Na celé čáře nad ním vyhrál taky Sancho Panza. Ten dokázal přesvědčit Cervantese i celý lidstvo o tom, že ti obři tam nikdy nebyli. Jen pár neškodnejch větrnejch mlýnů.
Kamila Branna
Castellar de la Meca: Po stopách Iberů je to vždycky do kopce
Iberové obývali jihovýchodní část dnešního Španělska před příchodem Římanů. Zachovaly se stovky osídlení: pravděpodobně taky díky tomu, že pokud je chcete navštívit, musíte se připravit na pořádnej výšlap do kopce.
Kamila Branna
La Iglesuela del Cid: Jak venkovský cestovní ruch přišel o své kouzlo (fotoblog)
Během neplánované návštěvy La Iglesuela del Cid (Teruel, Španělsko) jsem si všimla dvou věcí: jak ta potvora koronavirová připravila venkovský turistický ruch o své kouzlo, a že my z města jsme tak trochu sobci.
Kamila Branna
Fanzara: místní místy fantastická fauna (fotoblog)
V ulicích vesičky Fanzara, které zdobí spousta grafiti, se po zdech domů procházejí dvourozměrní živočichové: kočky, ptactvo a jiná, pro zoology jen stěží zaškatulkovatelné, potvory.
Kamila Branna
Fejsbůk? Nic novýho pod sluncem (fotoblog)
Už v době kamenné lidi rádi publikovali na svých zdech obrázky a selfíčka z významných udalostí svýho života. Ty v Cova Remigia (Castellón, Španělsko) ze vzdálenosti dvou metrů olajkovat nešlo, tak aspoň sdílím.
Kamila Branna
Ares del Maestrat: místo, kde se doopravdy zastavil čas (fotoblog)
Věžní hodiny ukazují čtyři nula čtyří ve dne v noci. Zvony tam ale zvoní bez přestání od rána do večera. Místních 190 obyvatel ale musí být ve střehu a v momentě, kdy je ve zbytku světa devět ráno, přijít na náměstí pro snídani.
Kamila Branna
Fanzara: Z obyčejné vesnice turistická atrakce (fotoblog)
Stačilo málo, aby se z obyčejné vesničky stala turistická atrakce. A až tam budou mít turistů po krk, nemusí bourat Karlův most ani orloj, aby jim tam přestali jezdit: zajedou pro bílou barvu a štětce, a mají vymalováno.
Kamila Branna
Hedvábné netady a neteď (fotoblog)
Žít přítomností je in: Být zen, být mindfullness. Proč ale celej život bojovat proti tomu našemu původnímu - hedvábnýmu - nastavení?
Kamila Branna
Na světě je tak krásně!
Babičce bylo skoro devadesát. Zažila obě světový války, v osmdesáti pohřbila svoje dítě a v osmdesáti pěti se statečně poprala s rakovinou.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 176
- Celková karma 16,64
- Průměrná čtenost 1196x
Seznam rubrik
- Fotomatiné
- Na španělských (ne)cestách
- Staré, zchátralé ... krásné
- Přírodní symfonie
- Ostatní
- Tak trochu pracovně
- Věci
- Koláže
- Automobiloví veteráni