Můžu si, prosím, zapálit?

Obavy a nespokojenost se zákazem kouření v restauracích, které prožívá Česko, jsme ve Španělsku prožívali na přelomu let 2010 a 2011.

Předpokládalo se, že ubyde 15% klientů a ekonomické ztráty budou 10%. Navíc úplnému zákazu kouření předcházela úprava, v níž zařízení nad určitý počet metrů čtverečních musely prostory upravit tak, aby oddělily kuřáckou a nekuřáckou část. V té době jsem pracovala v restauraci, která tuto úpravu dokončila, nebyla zrovna levná, a najednou byla k ničemu. A taky jsem měla stejně jako všichni ostatní strach, že lidi si budou víc vařit doma, aby si po obědě mohli zakouřit aniž by se zvedli od stolu, a že přijdu o práci.

Když přijdete k někomu na návštěvu, taky se, osobní svobody nesvobody, slušně zeptáte, jestli si můžete zapálit. A když vás pošlou na balkon, tak jdete. Hodně lidí tvrdí, že majitel zařízení by si měl sám rozhodnout, jestli se u něj může kouřit nebo ne. Co ale jeho zaměstnanci? A co ostatní hosté?

V Česku se hodně křičí o osobních svobodách, ale přijde mi, že po pádu komunismu se země dostala teprve do takového adolescentního věku. Je úplně proti všemu, z principu a na úkor ostatních prosazuje všechny možné osobní svobody, některé důležité věci však přehlíží.

Na mé předposlední cestě do Čech jsem vylezla z vlaku a před nádražím jsem si zapálila. Hned se u mě objevili policajti a místo aby mě upozornili nebo mi dali pokutu, začali na mě mluvit sarkastickým tónem. Stejným tónem se mluví na úřadech, v prodejně jízdenek, prostě kdekoli, kde si určitá osoba může dovolit dokázat, kdo je tady pánem. Típla jsem cigáro, sklopila oči (to abych se vyhnula té pokutě), omluvila se s tím, že žiju v cizině a zákazu jsem si nevšimla.

Když půjdete na pivo, v hospodě si nezapálíte. Budete to ale moct udělat před ní, doma, kdekoli na ulici. Na úřadech se ale budete nechat dál peskovat jak malé děti. (To srovnání není zrovna nejlepší, protože až z nich budou dospělí ...). Ano, dřív než se pustíme do státu, měli bysme myslet na ty svoje děti. A co když díky tomuto omezení, a dalším omezením, která co se tabáku týče, ještě přijdou, naše děti nezačnou vůbec kouřit?

Dovolím si udělat menší předpověď:

Za pár týdnů si na tuto doufám že navždy ztracenou svobodou nikdo ani nevzpomene. V kuřáckých pauzách mezi pivem a pivem nekuřáci zůstanou u stolu a pomluví kuřáky, kuřáci venku pomluví nekuřáky, a všichni půjdou domů v oblečení, které nebude páchnout kouřem z cigaret. Žádná hospoda nezkrachuje, kdo dá přednost trucování před pivem je blázen.

Přesto budeme dál z principu protestovat proti všemu, a to jen proto, že to zakazuje zlý stát. Místo abysme se soustředili na důležitější věci, jako je například to, jak se k nám ti naši (!) státní zaměstnanci chovají, a jak nakládají s našema pracně vydělanýma penězma.

Loučím se, musím na cigáro.