Prostě normální člověk

Dřív jsem si normálního člověka představovala jako psychicky nenarušenou, nebo neoriginální, neextravagantní, obyčejnou osobu, která v ničem nijak moc nevyniká. Poslední tři setkání s normálními lidmi mě však přinutili změnit názor.

První setkání s normálním člověkem se odehrálo při cestě na druhý konec Pyrenejského poloostrova. Na téměř tisícikilometrové cestě jsme měli možnost předjet nebo se velkým obkoukem vyhnout spoustě zmatkujích řidičů a taky autům jedoucím šnečím tempem. Ať již jako řidič nebo spolujezdec, známý nevynechal příležitost se otočit a zjistit, kdo to tak nemožně řídí. “To bylo hned jasné, že je to ženská!” “Třicítkou se může řítit jen důchodce.” “Je jasné, že NORMÁLNÍ ČLOVĚK by TAKHLE řídít nemohl!” Z několika desítek podobných komentářů směřovaných na starší populaci a něžné pohlaví nebylo složité vydedukovat, co je to ten normální člověk zač.

O několik týdnů později jsem se pustila do předělávání bytu. Abych ušetřila, rozhodla jsem se přiložit ruku k dílu. Jelikož jsem co se práce doma týče byla vedena spíš k činnostem, které by mi zaručily úspěčný vstup do manželství (“Ty jsi naše hospodyňka, ty už se můžeš vdávat!”), stavební a kutilské práce jsou pro mě španělskou vesnicí.

Tak jsem se rozhodla, že aspoň vyházím suť. To mého architekta-stavitele-elektrikáře-podlaháře-instalatéra, nevím proč, pobavilo. Z hodin latiny si pamatuju jen jedinou větu: Gutta cavat lapidem non vi sed saepe cadendo, a to jsem také měla v plánu aplikovat. Řekla jsem mu, ať mi pytle naplní jen do poloviny, abych je unesla. Když jsem mu druhý den vyčetla, že je naplnil až nahoru, udiveně odpověděl, že to přece normální člověk unese.

Setkání, které mě o správné definici normálního člověka přesvědčilo, bylo filmové. Nesmělý muž je pobízen k tomu, aby se při konverzaci se ženou uvolnil. On, aby se ujisil, jestli to správně pochopil, podává kontrolní otázku: “To se mám se ženou bavit jako s normálním člověkem, například jakoby to byl můj kamarád?”

Normální lidi mám ráda. Nefilozofují příliš nad tím, kde se nachází hranice normálního a nenormálního, věci prostě normální jsou nebo nejsou. A zbytku lidstva to dokážou bez servítek říct.