Po stopách Dona Quijota

I když je jich dnes po celém světě poskrovnu, boj s větrnými mlýny z módy nikdy nevyšel.

Musela jsem do Toleda pro nářadí, které člověk v Bauhausu jen tak nesežene: pořádný meč. Takový meč je v domácnosti stejně důležitý jako šroubovák nebo vrtačka. Když někdo zazvoní a člověk přes kukátko vidí neznámou tvář v podobě prodavače zaručeně levnější elektřiny, plynu, telefonu, nebo Božího Slova, je rozhodně lepší mu otevřít s mečem v ruce, zvlášť když se dá předpokládat že "ne" pro něj nebude znamenat správnou odpověď.

S mečem v autě jsem nemohla neudělat menší zajížďku do rodiště otce Dona Quijota a zabojovat si s větrnými mlýny. I když se tvrdí opak, myslím si, že na boji s větrnými mlýny není nic špatného. Člověk nikdy předem neví, jestli je může porazit. Ale na druhou stranu musí taky vědět, kdy je bitva doopravdy prohraná ... a stáhnout se z boje.