Trujillo: ne všechno, co je zlato, se třpytí

Extremadura je pro hodně Španělů jedna velká neznámá. Říkají o ní, že je tam chudoba, v létě strašný vedro, v zimě zase strašná zima, a že tam není nic moc k vidění. Ale ne všechno, co je zlato, se třpytí.

Extrema + dura by se dalo přeložit jako extrémně tvrdá, ale stačí zapátrat po etymologii slova, a člověk se dozví, že Extremadura zmanená kraj u hranice, pohraničí. A Extremadura byla kdysi na hranici mezi křesťanským a muslimským světem - Kastilií a Al-Andalus. Extrémně? Ano, ale krásná!

Uprostřed zářijových polí, z jejichž zlatavýho třpytu v zapadajícícm slunci přechází zrak, je schovanej poklad: Trujillo. Rodné město dobyvatele říše Inků má dobu největší slávy za sebou. Dneska se můžeme projít liduprázdnýma uličkama plnýma chátrajících paláců a kostelíků, na jejichž střechách se zabydleli čápi.