Občas se sbalím, sednu za volant a vyrazím sama pár dní po Španělsku. Když nás jede víc, všichni nám přejou, ať si to užijeme. Když jedu sama, ať jsem prý opatrná.
Vloni jsem takhle vyrazila poprvé. Měla jsem dovolenou a nikdo neměl čas, chuť nebo peníze někam vycestovat. Tak jsem se jednou po půlnoci sbalila, sedla do auta a vyjela směr Extremadura. Myslela jsem, že se kromě pár procházek po městěch a vesničkách budu strašně nudit, ale kdepak! Užila jsem si to tak moc, že jsem single cestování propadla a za tři týdny vyrážím už počtvrté.
I když člověk maximálně třetí den začne vést vnitřní hlasité monology, pár dnů času na to být sám se sebou občas přijde vhod. Řídit několik hodin s hudbou na plný pecky, zastavit kde a kdy se člověku namane, vylézt někam na kopec, tam si na chvilku sednout a jen tak se dívat kolem.
Před čtrnácti dny jsme šli s kamarádama na pivo a komentovali kdo kam pojede na dovolenou. Jeden z nich následujícího dne vyrážel na vlastní pěst po Itálii. Všichni mu přáli, ať si to moc užije. Za týden jsem neplánovaně vyrazila já, a všichni bez výjimky ať prý na sebe dávám pozor.
S kamarádem, který jel do Itálie, jsme stejně staří a myslím že i stejně rozumní. Proč se o něho v zahraničí nebojí a o mě ve Španělsku jo? Po delším přemýšlení o rovnosti mezi muži a ženami jsem došla k závěru, že jsem prostě upovídanější, hezčí, inteligentnější, a vtipnější než náš kamarád a pro partu bych byla větší ztrátou než on.
Co mě ale zaráží, že doma se o mě nikdo nestrachuje. Auto řídím každý den, bydlím ve čtvrti, které se ne nadarmo říká Bronx a nedávno se kousek od mýho baráku střílelo. A hezkých nápadníků mám stejně doma jako na cestách.
Procházím ulicí městečka Pastrana s foťákem v ruce. Uprostřed stojí tři pánové a jeden z nich na mě zamává:
- Vyfotíš nás?
Dělám, že je nevidím a neslyším.
Za chvilku je potkám na jiném místě a pán na mě zase mává a volá:
- Vyfotíš nás?
- Tak jo, - zapnu foťák a namířím ho na ně. Cvak.
- A pošleš nám ji?
- Jasně že jo!
- Ale jak nám ji chceš poslat?
- Tam do toho baru na konci ulice. Jdete přece do toho baru na konci ulice ...
- Jak to víš?
- Tři tak vyparádění kluci přece nemůžou mít namířeno jinam!!!.
Ať už jedete poznávat nové končiny sami nebo vás někdo doprovází, přeju vám jednoduše šťastnou cestu.
