Blbost jak mraky. Já mám zkušenost s oběma a rozdíl je hlavně v tom, jaký vztah chcete mít. Pes je celý život Vašim dítětem a to i když je schopen se např. o svého postiženého pána starat. Vztah s kočkou je vztah dospělých. Kdo se nedovede smířit s tím, že jde o lásku bez závislosti, neměl by je chovat. Dojde k těm výsledkům jak v článečku. Nemyslím, že je něco špatně na zvířatech, je to chápání vztahu v dnešní evropské civilizaci, které je scestné. Závislost je považována za tu pravou lásku, nezralé matky si ji často vynucují i na svých dětech a sami jsou na nich úplně emočně závislé.Často ze vztahu vylučují i partnera a dělají ho exkluzivním. Toto je dnešní norma a pejskové se jí jen víc blíží.

Já pejsky miluji ale momentálně, protože dlouho pracuji, jsou pro mě trochu únavná stvoření. S kočkou ,naopak, souzníme dokonale.

Čtu to kocourovi. Visí mi přez rameno až skoro na klávesnici a přede jako traktor. Říkám mu, ať jde, že ke mně stejně nemá vztah, neb to píšou. A on nejde a tak mi těch předoucích šest kilo pořád visí přes rameno...no, asi je mi ten objev jedno. Kocourovi taky.

To bych tedy ráda věděla, kdo se u nás doma s hlasitým mňáu domáhá věčného chování  a naší přítomnosti?

Jen taková věc. Kdysi jsem se dostal k výzkumu jedné etoložky, která zkoumala chování psů a koček po ztrátě pána. Jestliže pes, po zařazení do správné smečky, již po půl roce nevykazuje žádné známky stresu, tak kočka, i po roce života v ideálních podmínkách, příznaky stresu vykazuje vždy.

A tak to také není obecná pravda, to s tím psem ve správné smečce :) A hodně se to liší plemeno od plemene :) A naproti tomu zase pes poznává "ztraceného" pána i po mnoha letech :)

To zjistili ti vědci brzy