Šmejdi a ne-sne-si-tel-ná bolest bytí

Po dlouhé době jsem zapla televizi a jednu z prvních věcí, kterou jsem uviděla, byla reklama na šmejdy podnikající v oblasti zdravotnictví, se kterými jsem ma před pár lety tu čest.

Byl srpen a mě se ulomil kousek zubu. Moje zubařka byla na dovolené, tak jsem si řekla, že zkusím štěstí v jiné ordinaci.

Přijali mě hned a velmi milý lékař v obleku a bílém plášti mě zavedl na rentgen. Pořád mluvil, byl přesvědčivý, i když jeho profesionální sebejistota byla trochu v rozporu s jeho věkem kolem pětadvaceti let.

Po rentgenu mě nechali sedět několik douhých minut v až příliš sklopeném křesle hrůzy. Rozhodně bych se cítila líp v čekárně mezi lidma, v přirozené obranné pozici se skříženýma rukama a nohama ... a taky s výhledem na únikové dveře.

Mladému panu doktorovi se po příchodu do ordinace vytratil úsměv z tváře. Byl vážný, mluvil pomalu a dělal dlouhé přestávky. Zapnul obrazovku, na které jsem mohla spatřit svůj právě zrentgenovaný chrup. Prý mi vše vysvětlí. Ukazoval mi jednotlivé obrazce a polopatě mluvil o "budoucích zánětech, které mi přivodí ne-sne-si-tel-nou bolest" a "zubech, které špatně vyrostly a dělají tam pěknou paseku". Polil mě pot a ležení v křesle mi začalo být krajně nepříjemné. Závěr byl, že mi osm zubů nahradí implantáty.

V pravou chvíli vstoupila obchodní zástupkyně v modrém oblečku, která se tvářila ještě ustaraněji než pan doktor, a odvedla si mě do svojí kanceláře. Těch osm zubů mi prý vytrhnou během příštího týdne, a pak začneme s implantáty (je jich tolik, že mi dají výhodnou slevu) a dáme chrup do pořádku. Jen tři tisíce eur. Poté, co jsem odmítla trhání teď-hned (jeden pacient jim na poslední chvíli volal, aby se přeobjednal, tak měli čas), následovala uzavřená otázka, ze které nebylo úniku: Mám čas dnes odpoledne v pět nebo zítra dopoledne v jedenáct? Opravdu, nebylo úniku, i na moji námitku začínající nesmělým "ale" našla odpověď v podobě informace o výhodném financování. Vyšla jsem odtud s cenovou nabídkou v třesoucích se rukách, která několikrát převyšovala moje možnosti.

Cestou domů mě ale napadlo, že přece není možné, aby doktor pacienta takhle vylekal. Chlácholivá slova jsem slyšela jen cestou na rentgen, pak se vše změnilo v drama. A o zlomeném zubu ani zmínka. Otevřela jsem cenovou nabídku a ... měl ho nahradit implantát!

Když jsem se pozorněji podívala na schéma plné většinou červených symbolů, našla jsem zánět na zubu, který už několik let žádný nerv nemá. Svůj definitivní názor jsem si ještě potvrdila na internetu. Lidi v diskuzích popisovali úplně stejné chování a stejně jako já nabyli přesvědčení, že už se tam v životě nevrátí ...

A oni se teď v televizní reklamě, kterou platí agresivní obchodní techniky křiklavě modrých obchodních zástupců a doktorů bez praxe, chlubí, že už udělali přes šest milionů zubních implantátů!

Bude hůř. Co se v mládí naučíš ... A právě čerství absolventi se tam učí trhat a implantovat osotšest, a pak si otevřou vlastní ordinace, s obrazovkama nad křesly hrůzy, aby pacient vše správně pochopil. (V jedné takové mi o rok později trhali zub moudrosti, a chtěli trhat dál - zuby, které mi svým postupujícím zánětem už před pár lety měly způsobit ne-sne-si-tel-nou bolest.)

Ale na druhou stranu ... proč se rozčilovat ... až totiž implantující šmejdi zamoří většinu ordinací, mě už to bude jedno. Budu stará, budu mít protézu, a doma deky a nádobí za všechny úspory.