Cáparra: zastavení na Stříbrné stezce

Cestou po západošpanělské dálnici A66, která z velké části kopíruje Střibrnou stezku z doby Římanů, jsem náhodou narazila na Cáparru. Na exitu 455 teď se mnou můžete sjet na úzkou a silnici a do zaniklého města se podívat.

Většina Španělů, pro které je krajina na západ od Madridu velká neznámá, tvrdí, že v Extremaduře je strašný horko a že tam není vůbec nic k vidění. První fotka je toho krásným důkazem - obloha bez mráčku a jen pár na sobě poskládaných kamenů bez ladu a skladu.

Cáparra rozhodně nepatří k těm největším a nejznámějším antickým památkám na území Španělska jako například Mérida, Tarragona, Cartagena aj.

Já mám ale radši menší naleziště daleko od ruchu města a davů turistů, které nepřestávají proudit nehledě na roční období. Člověk si tam líp představí, jak to tam asi vypadalo před těma přibližně dvěma tisíci lety.

Stříbrná stezka v době Římanů spojovala dnešní Méridu v jihozápadním Španělsku s Astorgou na severozápadě. Města Mérida, Astorga, Cáceres a Salamanca, kterými stezka procházela, existují dodnes.

Naopak Cáparra po rozpadu Římské říše začala postupně chátrat a nebýt oblouku, který odolal zubu času, a který budil zájem už u renesančních historiků, by dnes byla schovaná pod olivovými poli, které nejen naleziště lemují, ale nachází se i v samotném areálu.

Název Cáparra nepochází z latiny a Římané jej pravděpodobně převzali od domorodých Vettonů. O tom, jestli Cáparra existovala už před příchodem Římanů, se vedou spory:

Na jednu stranu název města Římané převzali od původních obyvatel, ale na druhou stranu Vettonové neměli ve zvyku stavět svá obydlí v nížinách a v místě se po nich nenašlo se tam nic víc než pár střípků keramiky.

Provinční muzeum ve městě Cáceres v tom má ale překvapivě jasno: ve vitríně věnované nálezům z tohoto místa popisuje Cáparru jako vettonskou.

První zmínky o městě jsou z prvního století našeho letopočtu. Oppidum bylo povýšeno na municipium od třetího nebo čtvrtého století začalo postupně chátrat.

Stříbrná stezka ale fungovala dál, a tak se bývalé město proměnilo v pár hostinců lemující silnici, kde mohli cestující přenocovat.

V osmnáctém století tam poslední dům obýval jeden jediný obyvatel Začátkem devatenáctého století tam už nežil nikdo.

První archeology Cáparra přilákala ve dvacátých letech minulého století. Další větší výzkum proběhl v šedesátých letech, a od osmdesátých let se tam pracuje bez přestání.

Na nalezené předměty (kuchyňské potřeby, amulety, zbraně aj.) se můžete podívat v provinčním muzeu v Cáceres.

Na poslední fotce uvidíte takovou škaredou tribunu: tu tam postavili na festival klasického divadla, který se vždycky konal v Méridě, ale letos se jeho pořadatelé rozhodli uvést několik představení i jinde a podle zpráv v tisku byla Cáparra dobrá volba.

Za půl hodinky člověk stihne projít celé město. Španělé z jiných provincií mi to nebudou věřit, ale začíná pofukovat větřík a poprchat, v dálce občas zahřmí. Čas vyrazit k portugalským hranicím na hrad Trevejo.