Černé oči

Nákladní vlakové nádraží v Ojos negros, kde se od začátku do osmdesátých let těžila železná ruda, je jedním z tolika dalších míst, jemuž chybí make-up restaurátorů a narychlo vymyšlené nebo přikrášlené historky, které by průvodci vyprávěli skupinkám turistů.

Člověk má možnost vidět, jak to tam doopravdy vypadalo a ve své představivosti nemusí stěny svlékat z nových nátěrů, aby, když se dobře zaposlouchá, uslyšel zvuky kamenů narážejících o dno vagonů, pískání odjíždějícího vlaku a pokřikování zaměstnanců nádraží. Na druhou stranu: na jak dlouho? Příroda je i k výdobytkům moderní civilizace neúprosná a za pár let nadraží, odkud vyjížděly vlaky plné hnědého kamení ke Středozemnímu moři, zmizí.